Děčínský Sněžník & Tiské stěny 2008anebCimrmanovské dobytí Děčínského Sněžníku s jarním sněhem a ledem
Šli jsme Monika, Jára, Majkl (a já). EC 176 Praha -> Děčín
jasnou volbou. Po drobnějších komplikacích v pražské MHD (Mína čekala na
Opatově (místo Chodova) a Majkl prchnul před revizorem na opačný konec
metra :-D) jsme nerušeně dojeli až do Děčína. Odtud se vydali po červené
značce. Drobnější komplikaci představovaly chybně zadané souřadnice kešky, díky nimž jsme si cca kilometřík zašli. Další kešku
jsme zadali již správně, ale mírným navigačním faux pas bylo to, že jsme
se k ní blížili po fialové přímce, jež nám namaloval Garmin jako nejkratší
trasu. Zkratka byla nejkratší, ale nesrovnatelně náročnější. Nicméně po přebrodění asi kilometru
neušlapaného sněhu (asi 10 čísel původního a 10 čerstvého) jsme došli ke
kýženému bodu pípnutí gépéesky. Najít správný kámen v okolí byl nemalý
oříšek, ale po příchodu skupiny cca 10 geoněmců se úloha stala jasnou.
Po zdolání Děčínského Sněžníku mašírujeme stále po červené. Cestičky skrz
stěny absolvujeme kvalitni repliky hodinek téměř po čtyřech, ale nakonec bez vážnější újmy (nepočítám-li
Járovo naražené ucho) přicházíme na autobusovou zastávku směr Ústí. Z Ústí
jedeme rychlíkem bez plánovaných zastávek mimo Prahu, nakonec však cestou
nabíráme lidi z porouchaného osobního vlaku. Žena v sousedním kupé hodnotí
situaci a "má dokonalý přehled o všem dění na železnici" :-)
PS: Výlet zakončujeme den poté, na Velikonoční pondělí... :-)
|
(c) Petr Novák, Velikonoce 2008
p.novak1@seznam.cz