Vítejte na stránkách Cancák aneb Fotoblog Petra Nováka!
 
Donauradweg 2007 aneb Saharské putování Rakouskem



Prolog

Podunajská stezka. Donauradweg. Trochu mytická, mnohými opěvovaná, v nabídce snad všech cyklocestovek. Já, přestože milovník hor, jsem začal uvažovat o jejím zdolání. Po jednodenním výletu s rodiči do úseku Krems - Melk a po druhém břehu zpět padá rozhodnutí. Za rok, tj. v roce 2007, projedu Donauradweg. Pěkně natěžko, s plnou polní. Prostě klasika, jako vždycky... Sám to ale rozhodně nepojedu. Pro svůj plán jsem nadchnul Radka, ten však nakonec z časových důvodů odmítá. Z ničeho nic mi volá Vojta. Slovo dalo slovo,  za tři dny odjíždíme...


Úterý - Neděle, červenec 2007

Šestidenní putování Rakouskem jsme zahájili v nákupním centru Chodov - a to již v pondělí. Při nákupu jsme se snažili omezit potraviny na nezbytné životní minimum. Přes veškerou snahu byly brašny zaplněny k prasknutí. Cestu z Prahy jsme se rozhodli ulehčit vlakem, zvolili jsme osvědčený rychlík R633, s občasnou konečnou v Čerčanech (dva dny před naší cestou viz odkaz).

Etapa první - úterý - "Lipno"

Z domácí postýlky vstávám cca v 7 hodin. Vše probíhá dle plánu. Včetně mého desetiminutového zpoždění na místě srazu. První dramatický moment nastává "až" na pražském hlavním nádraží - při příjezdu k vlaku se střetáváme s elektrickým nádražním vozíkem, což nás nutí k použití rychlobrzdy, zatímco silnější a větší vozík pokračuje a zabírá jediný nakládací prostor vlaku. Vybaveni dobrou náladou, kterou jsme oba měli poznamenanou v soupisu nezbytného vybavení, čekáme než poklidný - spíše však silně rozvážný, přesněji řečeno spící - ajznboňák vyloží neuvěřitelné množství drobných balíčků. My proto jen trpce sledujeme jak vůz, do kterého třímáme rezervaci dvou cyklomíst, má štěrbinu ve dveřích nad vzorně vyskládanými balíčky stále menší a menší. Za chraplavého zvuku nádražních amplionů "Rychlík 633 směr České Budějovice je připraven k odjezdu" nervozózně přerovnáváme plnou lavičku zavazadel a chystáme se vhodit kola na předem(!) draze rezervované místo. Povedlo se! Sice bez jakéhokoli dokladu a v posledních vteřinách před odjezdem, naskakujeme za hvizdu výpravčího do nejbližších dveří. Další cesta probíhá bez větších komplikací.
V Budějovicích se ocitáme v centru bujaré skupiny vybavené osobními lahváči v ruce a krabkou kvalitního kuřiva v kapse. Díky jejich kouření na stanicích se naše cesta mírně protahuje, místy usmlouvávají u průvodčího pauzu ve stanicích a zastávkách ze tří na čtyři minuty, jednou dokonce pět minut. Ve chvíli, kdy již hrozí zhroucení několika pyramid prázdných lahváčů umístěných nad našimi hlavami, konečně zastavujeme v Horní Plané.

Uvařeni z dlouhé cesty se vrháme do vln Lipenské přehrady. Koutkem oka sledujeme jediný mrak na obzoru, který zastínil naši plážku a blízké okolí vodní plochy. Když zchladit, tak zchladit! Po důkladném vylouhování se v poslední minutě otvírací doby vrháme do místního Sparu zakoupit chléb, se kterým počítáme jako základ stravy na dalších šest dnů našeho putování (v té době totiž ještě netušíme, kolik milosrdných darů díky našemu zuboženému vzhledu dostaneme).
 

Horní Planá - Účtuju vlak a nákup
Horní Planá - Účtuju vlak a nákup
Nová Pec - Vojta a zásoby vody
Nová Pec - Vojta a zásoby vody
Trochu netradiční pohled na Lipno
Trochu netradiční pohled na Lipno
od Horní Plané směrem k Nové Peci

Etapa druhá - středa - "K Dunaji...!"

Pověstné šumavské mušky nás vyhání brzy ráno. Cestou na hraniční přechod Plešné Jezero potkáváme v lese celníka - provádí průzkum v předpolí hranice, se zvýšeným zájem o ilegální osoby v borůvčí, maliní a v místech s častým výskytem hřibovitých hub. Na celnici již dojíždíme táhlým stoupákem s jeho Fabií v zádech a ihned se dožadujeme prohlídky cestovních dokladů, zatímco celník zarputile odmítá. Po dlouhé debatě o historii a budoucnosti policie, SNB, Shenghenském prostoru a zajímavostech z Šumavska celník konečně podléhá a my se vydáváme přes pruhovanou závoru.
 Vyrážíme po lákavém sešupu do údolí, brzdíme před něměckou cedulí. Jsme dokonale vybaveni na všechny situace - máme mj. nůžky na nehty, nabíječku na mobil, 3 shodné sady imbusů a mnoho dalších drobností, které nám garantují přežití i v nejhorších svatopetrských vrtoších. Díky nim se nám však již nikam nevešel německo-český slovník. Na druhou stranu, červená cedule se škrtlým kolem je výmluvná. Otáčíme se a cca po hodině namáhavé jízdy a zkonzumování většiny tekutin (1), se ocitáme zpět na celnici. Zkoušíme další cestu. Tentokráte dálková cyklostezka E6, dokonale vedená a dokonale značená. Po nádherném několikakilometrovém sešupu marně vzpomínáme, kdy jsme naposledy viděli značku... Nezoufáme, míříme na jih, tudíž k Dunaji dorazit musíme (u Středozemního moře by navíc taky nebylo špatně).

Oběd, plánovaný na břehu Dunaje, konáme na čtvrtém pohoří, které překračujeme. Ve večerních hodinách se před námi konečně objevuje údolí s vysněnou šedavou řekou a za námi dým tavících se brzdových špalíků. Vojta hlásí odhoření předního brzdového obložení a zjišťuje, že nemá náhradní. Pro sichr a klid duše letmo přejíždí pohledem po zadních paknách a hlásí kritickou mez...

Po jedné zastávce chlazení ráfků se sedmdesátikilometrovou rychlostí napojujeme na Donauradweg. Po dobrždění a otření potu z čela stíráme mouchy z čela. Vzhlížíme ke kapličce uprostřed Dunaje. Projíždějící po Donauradweg asi těžko pochopí, proč stojí kaplička právě na tomto místě…
 

Kukuřice na hranici Rakousko-Německo
Kukuřice na hranici Rakousko-Německo
Nevinně vypadající začátek sjezdu k Dunaji
Nevinně vypadající začátek sjezdu k Dunaji
Kaplička uprostřed Dunaje
Kaplička uprostřed Dunaje

Vydáváme se po proudu Dunaje, po levém břehu. Krásná asfaltka, potkáváme 2 Češky. Večeříme přímo na břehu, špagety s konzervou. O noclech žádáme v půl jedenácté, v domě se zaparkovaným ústeckým vozidlem značky Ford. Jsme vpuštěni dál typicky českým Nooo?? Po konzumaci vzorně vychlazené českobudějovické plechovky z hostitelských zásob stavíme stan na dokonale posekané zahradě. Při stavbě stanu zakopáváme o vyústění neznámé roury. Po začátku přívalového deštíku nám dochází, k čemu roura slouží. Konečně začínáme chápat pojem "plovoucí podlaha" a "vodní postel". Kolem druhé hodiny se voda ustaluje šest centimetrů pod okrajem konce podlážky našeho stanu a my konečně usínáme.
 
Vojta šotí fotku uprostřed
Vojta šotí fotku uprostřed
Dunaj, hranice Rakousko-Německo
Dunaj, hranice Rakousko-Německo
Přípojka na Podunajskou stezku
Přípojka na Podunajskou stezku

Etapa třetí - čtvrtek - "Pereme, pereme, sušíme, sušíme..."

Vojta při ranním probuzení provádí kontrolu stavu vody. Hladina se nachází půl centimetru pod koncem podlážky, což nás mírně znepokojuje (nejsme jediní, veškerá živá zvířena v širém okolí se momentálně nachází na stěnách našeho stanu a Vojtově botě, rovněž silně znepokojena). V šest hodin ráno Noemovu archu balíme. Vojta konstatuje mokrou pravou botu, vše ostatní suché. Já konstatuji suchou levou botu, vše ostatní mokré. Krátce po vyhoupnutí do sedla zjišťujeme, že slovu radfahre bylo vhodné věnovat výrazně větší pozornost. 5 euro za přívoz platit opravdu nebudeme, sportovně řeku zdoláváme po "nedalekém" mostě. Po cca 2,5 hodinách jízdy (včetně snězení trochu chleba, v mém případě vypití trochu chleba) tak hledíme na naši nocležnu z protějšího břehu. Náš dvoučlenný peloton míří do Linze.
 
Zkoušíme, zda stan vydrží udávaný vodní sloupec... NE!
Zkoušíme, zda stan vydrží udávaný vodní sloupec...
Ne! :-)
Dunajská cyklostezka
Dunajská cyklostezka
Dunaj. Co dodat...?
Dunaj. Co dodat...?

Linz hodnotíme jako hezké město s katedrálou, klášterem, náměstím s morovým sloupem, silnicemi, semafory, dopravními značkami atd. Stáváme se turistickou atrakcí, jedna Rakušanka si nás šokovaně fotí. Přijíždíme do lineckého kempu a já se odebírám do recepční hospody zaplatit. Zákazníky tohoto podniku mé poncho Condor velmi zaujalo, možná se zvýší tržby...
 

Linz (západ)
Linz (západ)
I Linz má problémy s povodněmi
I Linz má problémy s povodněmi
Dominanta náměstí v Linzi
Dominanta náměstí v Linzi

Etapa čtvrtá - pátek - "Nuda"

Probouzíme se. Vstáváme později než si přál budík. Nespěcháme. Odjíždíme jako poslední cyklisté z tohoto kempu. Náš názor na Linz se zcela otáčí. Prověřováni poledním sluníčkem sledujeme industriální zónu s (pravděpodobně) rafinérií.

Slunce praží. Jízda podél Dunaje dost na hlavu. Rovina, rozpálený asfalt, obzor v deseti kilometrech před námi, nuda.

Vzniká vážný spor mezi mnou a Vojtou, přesněji řečeno nelítostná hádka až boj. Objevujeme rakouskou Oktávku, která je z vnějku úplně normální oktávka po faceliftu včetně odstínu laku, má však úplně první přístrojovku. Hádáme se o to, zda se jedná o novější oktávku osazenou starší přístrojovkou už z výroby, anebo starou oktávku, která byla nabouraná a kompletně opravená novými díly. Slunce nás po chvíli zahání do chládku, kde konzumujeme oběd. (Těšíme se i na Váš názor ohledně té oktávky... ?). Oceňujeme flašku od TopTopicu, slouží jako rychlovarná konvice. Tento fakt si samozřejmě uvědomujeme až ve chvíli, kdy všechnu vodu z čirých lahví provaříme a zbývá nám veškerá v tmavozelených.

Vojta se potýká s drobnými problémy na svém dopravním prostředku, zmíním stručně ty nejpodstatnější:

• Na zadním plášti se vytvořila patnáct centimetrů dlouhá vypouklá boule na bocích, hrozí roztržení pláště. Výměna nutná.
• Zadní kónusy jsou na odpis. Jízda silně připomíná mlácení kováře do kovadliny
• Prohnutá zadní osa
• Zcela nefunkční přední brzda
• Osma zadního kola
• Prasklé lanko od přehazovačky omezuje 21 převodů na použití kombinací 2:7 a 3:7
• Rohy na řídítkách nejsou dostatečně dotaženy, utrženy hlavy klíčových šroubů
• Vůle hlavového složení
• Tachometr přidělaný gumičkou asi není nutné vyzdvihovat

V městečku Grein Vojta kupuje nový plášť. Oba se shodujeme, že kurz eura je zaručeně výrazně lepší, než jsme si mysleli a plášť je tak v CZK skoro zadarmo. V kempu zdravíme osazenstvo hořovické oktávky Dobrý den, za odměnu dostáváme čtyři housky z českobudějovického Tesca.
 

Linz (východ)
Linz (východ)
Moje maličkost
Moje maličkost
Náš tým v kompletní sestavě
Náš tým v kompletní sestavě

Etapa pátá - sobota

Vstáváme v šest. Ani namazání matek osy Vojtova zadního kola nestačilo k jeho vyšroubování. Výhodná cena Vojtova nářadí, umocněná navíc speciální extravýhodnou akcí, způsobuje, že klíč velikosti 15 se mění na klíč 16, 17, 18 a ve finální fázi možná devatenáct. Imbus klíč velikosti 5 se změnil na kulatou tyčku a šroubovák je určen na jinou velikost šroubů než se nachází na Vojtově kole. Ani speciální úprava klíče, který Vojta prohlašoval za patnáctku, a to pomocí obalu od Appettita, nepomohla k vyšroubování zadního kola a Vojta veze hrdě nový plášť stále ještě na brašnách, zatímco boule na starém plášti dosahuje úctyhodných rozměrů. Technik místního Renault autoservisu se nad námi slituje a kolo povolujeme zapůjčeným nářadím. Vojta nasazuje zbrusu nové obutí. Obědváme na břehu řeky, grilováni poledním sluncem. Vzpomínáme na slova ukecaného celníka: "No jo, aspoň uděláte něco pro svý zdraví!"

Utrmáceni denními teplotami přes 40°C dáváme každý den cca dvouhodinové pauzy na oběd. Jsme sice ve stínu, teplota je však opravdu nesnesitelná. Vojta s trochou nadsázky hodnotí vlivy výletu na náš organismus:

Plusy

• Posilování nohou
• Výplach organismu 8 litry teplé vody denně

Mínusy

• Nadměrný příjem UV záření
• Nadměrná fyzická zátěž
• Přehřívání organismu
• Nezdravé jídlo (zejména hodně éček, málo ovoce a zeleniny)
• Jídlo v nevhodnou dobu (zejména bohatá večeře pozdě večer)
• Zkroucená postava během jídla (zejména tlak na žaludek)
• Olupování kousků hliníkového ešusu do jídla
• Nedostatečné strávení před pokračováním v jízdě
• Bolesti zadku
• Nedostatečný spánek
• Dlouhodobý pobyt ve zpoceném triku a zvýšené riziko nastydnutí ledvin

Je tedy patrné, že výhody převažují... ;-)

Perlou dne a možná celého výletu se stává návštěva nádraží v Krems. Zejména opravená elektrická mašina AEG stojí zato... Jelikož Vojta mé nadšení pro vlaky nesdílí, rychle pokračujeme dál. Celý dnešní den Vojta otáčí mapu a nervózně hledá nějaké velké město. S Dunajem se loučíme kousek za Krems, nevidíme žádné turisty, pravděpodobně již odpadli. Stala se tragická událost - přestal mi fungovat foťák. Jedeme severně, skrz krásné údolí s vinicemi a krásnými stavbičkami. Opěvujeme, jak je to zde krásný proti ňákýmu Dunaji. Kdo vlastně vymyslel plácat se kolem řeky?

Večeříme plátek chleba se solí a zapíjíme vodou. Jsme okamžitě obdarováni pytlem banánů, bagetou a košíčkem nektarinek. Spíme pod lavičkou na rozhledovém kopci. Před námi leží Vojtův starý zadní plášť (který Vojta veze zpět do Česka, kam patří), oba máme namemorovanou výmluvu v Queen English a pro jistotu je v pohotovosti mikina s nápisem Jugendfeurwehr.
 
Pohled na Dunaj u Melku
Pohled na Dunaj u Melku
Kostelík v nejhezčí oblasti Dunaje
Kostelík v nejhezčí oblasti Dunaje
Kraj vinic Melk - Krems
Kraj vinic Melk - Krems

Etapa šestá - neděle

Jedeme severně, míříme na přechod Vratěnín. Jídelní brašny máme úplně prázdné. Úžeh způsobuje, že absence jídla mi vůbec nechybí, zato Vojta vypadá značně hladově :-). Krajina připomíná Českomoravskou vrchovinu. Z kraje vinic se ocitáme mezi zvlněnými poli, jízdu nám občas ulehčuje vítr. Vždy když jedeme proti větru, mění se v orkán a my občas couváme. Vojta stále nervózně vyhlíží to centrum kraje. Slovy: "Hele to je zajímavý, na ten Bahnhof jsou ukazatele už několikátej den, víc než na Vídeň...!" Praktická informace na závěr: Když jedete na výlet, máte s sebou 2 mapy, tak vyberte takového vydavatele, u kterého nejedete na začátku trasy v mapě č. 2 a na konci mapě č. 1. Ušetříte tak mnoho času a energie...
Výlet končíme na hraničním přechodu Vratěnín -Drosendorf, odkud jsme teleportováni autem na chalupu, odpočíváme, sbíráme síly a píšeme dokument v ertéefku, později uložen do html... Doufáme, že se Vám aspoň trošičku líbil a těšíme se na Vaše komentáře... :-)
 

Poznámky
(1) Pro technicky a fyzikálně zaměřené čtenáře: Slovo tekutin je v tomto kontextu míněno pouze v užším významu, tedy kapalin. Vzduchu bylo v okolí relativně dost, ovšem během výletu ho stále ubývalo.


Epilog

Donauradweg byl nesmírně zajímavý výlet. Kousek od Česka, cena přiměřená. Na druhou stranu na nás dýchala "exotika" cizí země, umocněná neznalostí němčiny. Skvělé zážitky, už jen žádání o vodu bylo vždy zážitkem. Oba jsme měli skvělou náladu, padaly super vtipy. Cesta byla nesmírně zajímavá tím, že jsme projeli několika krajinnými celky. Načerpali jsme pohodu a klid z okolí Lipna, přičichli k Šumavě na české části, vychutnali sjezd Böhmerwaldu v rakouské části, projeli několik desítek kilometrů Rakouskem a Německem až do údolí Dunaje. Tam jsme cestovali několik dní po perfektně upravené cyklostezce, navštívili několik měst včetně jejich center (Linz, Melk, Krems...) Potkávali jsme se s rakouskými bikery v důchodovém věku na neobvyklých kolech z tamějších půjčoven. Věčně usměvavými, slunce neslunce, déšť, nedéšť. Jeli v podstatě stejně rychle jako my :-((( Pak od Dunaje severně oblastí krásných vinic, magických rozhleden, vinných sklípků atd.

Nadruhou stranu nás Dunaj dost zklamal. Věčná rovina, jízda v podstatě dost nudná. Navíc jsme podle původního plánu chtěli až do Vídně a každé zkrácení cesty z důvodů časových či fyzických vždy trochu "bolí".

Přesto byl Donauradweg 2007 fajn akce, příští, nebo nějaký následující, rok plánujeme zdolat Greenways Prague-Wien a končit v Bratislavě příp. Břeclavi. Tak uvidíme...



Poznámka: Část fotek fotil Vojta na kinofilmovou zrcadlovku, následně profesionálně naskenováno. Část fotek jsem fotil já, a to kompaktem HP 618. Část fotek  fotila neznámá paní z Hořovic...
 

(c) Sepsal Petr Novák, za odborné kritiky, rad a nápadů Vojty Matějky, červenec 2007, poupraveno březen 2008
p.novak1@seznam.cz
 
  Valid HTML 4.01 Transitional

Donauradweg 2007
Vítejte na stránkách Cancák aneb Fotoblog Petra Nováka!
 
Donauradweg 2007 aneb Saharské putování Rakouskem



Prolog

Podunajská stezka. Donauradweg. Trochu mytická, mnohými opěvovaná, v nabídce snad všech cyklocestovek. Já, přestože milovník hor, jsem začal uvažovat o jejím zdolání. Po jednodenním výletu s rodiči do úseku Krems - Melk a po druhém břehu zpět padá rozhodnutí. Za rok, tj. v roce 2007, projedu Donauradweg. Pěkně natěžko, s plnou polní. Prostě klasika, jako vždycky... Sám to ale rozhodně nepojedu. Pro svůj plán jsem nadchnul Radka, ten však nakonec z časových důvodů odmítá. Z ničeho nic mi volá Vojta. Slovo dalo slovo,  za tři dny odjíždíme...


Úterý - Neděle, červenec 2007

Šestidenní putování Rakouskem jsme zahájili v nákupním centru Chodov - a to již v pondělí. Při nákupu jsme se snažili omezit potraviny na nezbytné životní minimum. Přes veškerou snahu byly brašny zaplněny k prasknutí. Cestu z Prahy jsme se rozhodli ulehčit vlakem, zvolili jsme osvědčený rychlík R633, s občasnou konečnou v Čerčanech (dva dny před naší cestou viz odkaz).

Etapa první - úterý - "Lipno"

Z domácí postýlky vstávám cca v 7 hodin. Vše probíhá dle plánu. Včetně mého desetiminutového zpoždění na místě srazu. První dramatický moment nastává "až" na pražském hlavním nádraží - při příjezdu k vlaku se střetáváme s elektrickým nádražním vozíkem, což nás nutí k použití rychlobrzdy, zatímco silnější a větší vozík pokračuje a zabírá jediný nakládací prostor vlaku. Vybaveni dobrou náladou, kterou jsme oba měli poznamenanou v soupisu nezbytného vybavení, čekáme než poklidný - spíše však silně rozvážný, přesněji řečeno spící - ajznboňák vyloží neuvěřitelné množství drobných balíčků. My proto jen trpce sledujeme jak vůz, do kterého třímáme rezervaci dvou cyklomíst, má štěrbinu ve dveřích nad vzorně vyskládanými balíčky stále menší a menší. Za chraplavého zvuku nádražních amplionů "Rychlík 633 směr České Budějovice je připraven k odjezdu" nervozózně přerovnáváme plnou lavičku zavazadel a chystáme se vhodit kola na předem(!) draze rezervované místo. Povedlo se! Sice bez jakéhokoli dokladu a v posledních vteřinách před odjezdem, naskakujeme za hvizdu výpravčího do nejbližších dveří. Další cesta probíhá bez větších komplikací.
V Budějovicích se ocitáme v centru bujaré skupiny vybavené osobními lahváči v ruce a krabkou kvalitního kuřiva v kapse. Díky jejich kouření na stanicích se naše cesta mírně protahuje, místy usmlouvávají u průvodčího pauzu ve stanicích a zastávkách ze tří na čtyři minuty, jednou dokonce pět minut. Ve chvíli, kdy již hrozí zhroucení několika pyramid prázdných lahváčů umístěných nad našimi hlavami, konečně zastavujeme v Horní Plané.

Uvařeni z dlouhé cesty se vrháme do vln Lipenské přehrady. Koutkem oka sledujeme jediný mrak na obzoru, který zastínil naši plážku a blízké okolí vodní plochy. Když zchladit, tak zchladit! Po důkladném vylouhování se v poslední minutě otvírací doby vrháme do místního Sparu zakoupit chléb, se kterým počítáme jako základ stravy na dalších šest dnů našeho putování (v té době totiž ještě netušíme, kolik milosrdných darů díky našemu zuboženému vzhledu dostaneme).
 

Horní Planá - Účtuju vlak a nákup
Horní Planá - Účtuju vlak a nákup
Nová Pec - Vojta a zásoby vody
Nová Pec - Vojta a zásoby vody
Trochu netradiční pohled na Lipno
Trochu netradiční pohled na Lipno
od Horní Plané směrem k Nové Peci

Etapa druhá - středa - "K Dunaji...!"

Pověstné šumavské mušky nás vyhání brzy ráno. Cestou na hraniční přechod Plešné Jezero potkáváme v lese celníka - provádí průzkum v předpolí hranice, se zvýšeným zájem o ilegální osoby v borůvčí, maliní a v místech s častým výskytem hřibovitých hub. Na celnici již dojíždíme táhlým stoupákem s jeho Fabií v zádech a ihned se dožadujeme prohlídky cestovních dokladů, zatímco celník zarputile odmítá. Po dlouhé debatě o historii a budoucnosti policie, SNB, Shenghenském prostoru a zajímavostech z Šumavska celník konečně podléhá a my se vydáváme přes pruhovanou závoru.
 Vyrážíme po lákavém sešupu do údolí, brzdíme před něměckou cedulí. Jsme dokonale vybaveni na všechny situace - máme mj. nůžky na nehty, nabíječku na mobil, 3 shodné sady imbusů a mnoho dalších drobností, které nám garantují přežití i v nejhorších svatopetrských vrtoších. Díky nim se nám však již nikam nevešel německo-český slovník. Na druhou stranu, červená cedule se škrtlým kolem je výmluvná. Otáčíme se a cca po hodině namáhavé jízdy a zkonzumování většiny tekutin (1), se ocitáme zpět na celnici. Zkoušíme další cestu. Tentokráte dálková cyklostezka E6, dokonale vedená a dokonale značená. Po nádherném několikakilometrovém sešupu marně vzpomínáme, kdy jsme naposledy viděli značku... Nezoufáme, míříme na jih, tudíž k Dunaji dorazit musíme (u Středozemního moře by navíc taky nebylo špatně).

Oběd, plánovaný na břehu Dunaje, konáme na čtvrtém pohoří, které překračujeme. Ve večerních hodinách se před námi konečně objevuje údolí s vysněnou šedavou řekou a za námi dým tavících se brzdových špalíků. Vojta hlásí odhoření předního brzdového obložení a zjišťuje, že nemá náhradní. Pro sichr a klid duše letmo přejíždí pohledem po zadních paknách a hlásí kritickou mez...

Po jedné zastávce chlazení ráfků se sedmdesátikilometrovou rychlostí napojujeme na Donauradweg. Po dobrždění a otření potu z čela stíráme mouchy z čela. Vzhlížíme ke kapličce uprostřed Dunaje. Projíždějící po Donauradweg asi těžko pochopí, proč stojí kaplička právě na tomto místě…
 

Kukuřice na hranici Rakousko-Německo
Kukuřice na hranici Rakousko-Německo
Nevinně vypadající začátek sjezdu k Dunaji
Nevinně vypadající začátek sjezdu k Dunaji
Kaplička uprostřed Dunaje
Kaplička uprostřed Dunaje

Vydáváme se po proudu Dunaje, po levém břehu. Krásná asfaltka, potkáváme 2 Češky. Večeříme přímo na břehu, špagety s konzervou. O noclech žádáme v půl jedenácté, v domě se zaparkovaným ústeckým vozidlem značky Ford. Jsme vpuštěni dál typicky českým Nooo?? Po konzumaci vzorně vychlazené českobudějovické plechovky z hostitelských zásob stavíme stan na dokonale posekané zahradě. Při stavbě stanu zakopáváme o vyústění neznámé roury. Po začátku přívalového deštíku nám dochází, k čemu roura slouží. Konečně začínáme chápat pojem "plovoucí podlaha" a "vodní postel". Kolem druhé hodiny se voda ustaluje šest centimetrů pod okrajem konce podlážky našeho stanu a my konečně usínáme.
 
Vojta šotí fotku uprostřed
Vojta šotí fotku uprostřed
Dunaj, hranice Rakousko-Německo
Dunaj, hranice Rakousko-Německo
Přípojka na Podunajskou stezku
Přípojka na Podunajskou stezku

Etapa třetí - čtvrtek - "Pereme, pereme, sušíme, sušíme..."

Vojta při ranním probuzení provádí kontrolu stavu vody. Hladina se nachází půl centimetru pod koncem podlážky, což nás mírně znepokojuje (nejsme jediní, veškerá živá zvířena v širém okolí se momentálně nachází na stěnách našeho stanu a Vojtově botě, rovněž silně znepokojena). V šest hodin ráno Noemovu archu balíme. Vojta konstatuje mokrou pravou botu, vše ostatní suché. Já konstatuji suchou levou botu, vše ostatní mokré. Krátce po vyhoupnutí do sedla zjišťujeme, že slovu radfahre bylo vhodné věnovat výrazně větší pozornost. 5 euro za přívoz platit opravdu nebudeme, sportovně řeku zdoláváme po "nedalekém" mostě. Po cca 2,5 hodinách jízdy (včetně snězení trochu chleba, v mém případě vypití trochu chleba) tak hledíme na naši nocležnu z protějšího břehu. Náš dvoučlenný peloton míří do Linze.
 
Zkoušíme, zda stan vydrží udávaný vodní sloupec... NE!
Zkoušíme, zda stan vydrží udávaný vodní sloupec...
Ne! :-)
Dunajská cyklostezka
Dunajská cyklostezka
Dunaj. Co dodat...?
Dunaj. Co dodat...?

Linz hodnotíme jako hezké město s katedrálou, klášterem, náměstím s morovým sloupem, silnicemi, semafory, dopravními značkami atd. Stáváme se turistickou atrakcí, jedna Rakušanka si nás šokovaně fotí. Přijíždíme do lineckého kempu a já se odebírám do recepční hospody zaplatit. Zákazníky tohoto podniku mé poncho Condor velmi zaujalo, možná se zvýší tržby...
 

Linz (západ)
Linz (západ)
I Linz má problémy s povodněmi
I Linz má problémy s povodněmi
Dominanta náměstí v Linzi
Dominanta náměstí v Linzi

Etapa čtvrtá - pátek - "Nuda"

Probouzíme se. Vstáváme později než si přál budík. Nespěcháme. Odjíždíme jako poslední cyklisté z tohoto kempu. Náš názor na Linz se zcela otáčí. Prověřováni poledním sluníčkem sledujeme industriální zónu s (pravděpodobně) rafinérií.

Slunce praží. Jízda podél Dunaje dost na hlavu. Rovina, rozpálený asfalt, obzor v deseti kilometrech před námi, nuda.

Vzniká vážný spor mezi mnou a Vojtou, přesněji řečeno nelítostná hádka až boj. Objevujeme rakouskou Oktávku, která je z vnějku úplně normální oktávka po faceliftu včetně odstínu laku, má však úplně první přístrojovku. Hádáme se o to, zda se jedná o novější oktávku osazenou starší přístrojovkou už z výroby, anebo starou oktávku, která byla nabouraná a kompletně opravená novými díly. Slunce nás po chvíli zahání do chládku, kde konzumujeme oběd. (Těšíme se i na Váš názor ohledně té oktávky... ?). Oceňujeme flašku od TopTopicu, slouží jako rychlovarná konvice. Tento fakt si samozřejmě uvědomujeme až ve chvíli, kdy všechnu vodu z čirých lahví provaříme a zbývá nám veškerá v tmavozelených.

Vojta se potýká s drobnými problémy na svém dopravním prostředku, zmíním stručně ty nejpodstatnější:

• Na zadním plášti se vytvořila patnáct centimetrů dlouhá vypouklá boule na bocích, hrozí roztržení pláště. Výměna nutná.
• Zadní kónusy jsou na odpis. Jízda silně připomíná mlácení kováře do kovadliny
• Prohnutá zadní osa
• Zcela nefunkční přední brzda
• Osma zadního kola
• Prasklé lanko od přehazovačky omezuje 21 převodů na použití kombinací 2:7 a 3:7
• Rohy na řídítkách nejsou dostatečně dotaženy, utrženy hlavy klíčových šroubů
• Vůle hlavového složení
• Tachometr přidělaný gumičkou asi není nutné vyzdvihovat

V městečku Grein Vojta kupuje nový plášť. Oba se shodujeme, že kurz eura je zaručeně výrazně lepší, než jsme si mysleli a plášť je tak v CZK skoro zadarmo. V kempu zdravíme osazenstvo hořovické oktávky Dobrý den, za odměnu dostáváme čtyři housky z českobudějovického Tesca.
 

Linz (východ)
Linz (východ)
Moje maličkost
Moje maličkost
Náš tým v kompletní sestavě
Náš tým v kompletní sestavě

Etapa pátá - sobota

Vstáváme v šest. Ani namazání matek osy Vojtova zadního kola nestačilo k jeho vyšroubování. Výhodná cena Vojtova nářadí, umocněná navíc speciální extravýhodnou akcí, způsobuje, že klíč velikosti 15 se mění na klíč 16, 17, 18 a ve finální fázi možná devatenáct. Imbus klíč velikosti 5 se změnil na kulatou tyčku a šroubovák je určen na jinou velikost šroubů než se nachází na Vojtově kole. Ani speciální úprava klíče, který Vojta prohlašoval za patnáctku, a to pomocí obalu od Appettita, nepomohla k vyšroubování zadního kola a Vojta veze hrdě nový plášť stále ještě na brašnách, zatímco boule na starém plášti dosahuje úctyhodných rozměrů. Technik místního Renault autoservisu se nad námi slituje a kolo povolujeme zapůjčeným nářadím. Vojta nasazuje zbrusu nové obutí. Obědváme na břehu řeky, grilováni poledním sluncem. Vzpomínáme na slova ukecaného celníka: "No jo, aspoň uděláte něco pro svý zdraví!"

Utrmáceni denními teplotami přes 40°C dáváme každý den cca dvouhodinové pauzy na oběd. Jsme sice ve stínu, teplota je však opravdu nesnesitelná. Vojta s trochou nadsázky hodnotí vlivy výletu na náš organismus:

Plusy

• Posilování nohou
• Výplach organismu 8 litry teplé vody denně

Mínusy

• Nadměrný příjem UV záření
• Nadměrná fyzická zátěž
• Přehřívání organismu
• Nezdravé jídlo (zejména hodně éček, málo ovoce a zeleniny)
• Jídlo v nevhodnou dobu (zejména bohatá večeře pozdě večer)
• Zkroucená postava během jídla (zejména tlak na žaludek)
• Olupování kousků hliníkového ešusu do jídla
• Nedostatečné strávení před pokračováním v jízdě
• Bolesti zadku
• Nedostatečný spánek
• Dlouhodobý pobyt ve zpoceném triku a zvýšené riziko nastydnutí ledvin

Je tedy patrné, že výhody převažují... ;-)

Perlou dne a možná celého výletu se stává návštěva nádraží v Krems. Zejména opravená elektrická mašina AEG stojí zato... Jelikož Vojta mé nadšení pro vlaky nesdílí, rychle pokračujeme dál. Celý dnešní den Vojta otáčí mapu a nervózně hledá nějaké velké město. S Dunajem se loučíme kousek za Krems, nevidíme žádné turisty, pravděpodobně již odpadli. Stala se tragická událost - přestal mi fungovat foťák. Jedeme severně, skrz krásné údolí s vinicemi a krásnými stavbičkami. Opěvujeme, jak je to zde krásný proti ňákýmu Dunaji. Kdo vlastně vymyslel plácat se kolem řeky?

Večeříme plátek chleba se solí a zapíjíme vodou. Jsme okamžitě obdarováni pytlem banánů, bagetou a košíčkem nektarinek. Spíme pod lavičkou na rozhledovém kopci. Před námi leží Vojtův starý zadní plášť (který Vojta veze zpět do Česka, kam patří), oba máme namemorovanou výmluvu v Queen English a pro jistotu je v pohotovosti mikina s nápisem Jugendfeurwehr.
 
Pohled na Dunaj u Melku
Pohled na Dunaj u Melku
Kostelík v nejhezčí oblasti Dunaje
Kostelík v nejhezčí oblasti Dunaje
Kraj vinic Melk - Krems
Kraj vinic Melk - Krems

Etapa šestá - neděle

Jedeme severně, míříme na přechod Vratěnín. Jídelní brašny máme úplně prázdné. Úžeh způsobuje, že absence jídla mi vůbec nechybí, zato Vojta vypadá značně hladově :-). Krajina připomíná Českomoravskou vrchovinu. Z kraje vinic se ocitáme mezi zvlněnými poli, jízdu nám občas ulehčuje vítr. Vždy když jedeme proti větru, mění se v orkán a my občas couváme. Vojta stále nervózně vyhlíží to centrum kraje. Slovy: "Hele to je zajímavý, na ten Bahnhof jsou ukazatele už několikátej den, víc než na Vídeň...!" Praktická informace na závěr: Když jedete na výlet, máte s sebou 2 mapy, tak vyberte takového vydavatele, u kterého nejedete na začátku trasy v mapě č. 2 a na konci mapě č. 1. Ušetříte tak mnoho času a energie...
Výlet končíme na hraničním přechodu Vratěnín -Drosendorf, odkud jsme teleportováni autem na chalupu, odpočíváme, sbíráme síly a píšeme dokument v ertéefku, později uložen do html... Doufáme, že se Vám aspoň trošičku líbil a těšíme se na Vaše komentáře... :-)
 

Poznámky
(1) Pro technicky a fyzikálně zaměřené čtenáře: Slovo tekutin je v tomto kontextu míněno pouze v užším významu, tedy kapalin. Vzduchu bylo v okolí relativně dost, ovšem během výletu ho stále ubývalo.


Epilog

Donauradweg byl nesmírně zajímavý výlet. Kousek od Česka, cena přiměřená. Na druhou stranu na nás dýchala "exotika" cizí země, umocněná neznalostí němčiny. Skvělé zážitky, už jen žádání o vodu bylo vždy zážitkem. Oba jsme měli skvělou náladu, padaly super vtipy. Cesta byla nesmírně zajímavá tím, že jsme projeli několika krajinnými celky. Načerpali jsme pohodu a klid z okolí Lipna, přičichli k Šumavě na české části, vychutnali sjezd Böhmerwaldu v rakouské části, projeli několik desítek kilometrů Rakouskem a Německem až do údolí Dunaje. Tam jsme cestovali několik dní po perfektně upravené cyklostezce, rolex repliky hodinek navštívili několik měst včetně jejich center (Linz, Melk, Krems...) Potkávali jsme se s rakouskými bikery v důchodovém věku na neobvyklých kolech z tamějších půjčoven. Věčně usměvavými, slunce neslunce, déšť, nedéšť. Jeli v podstatě stejně rychle jako my :-((( Pak od Dunaje severně oblastí krásných vinic, magických rozhleden, vinných sklípků atd.

Nadruhou stranu nás Dunaj dost zklamal. Věčná rovina, jízda v podstatě dost nudná. Navíc jsme podle původního plánu chtěli až do Vídně a každé zkrácení cesty z důvodů časových či fyzických vždy trochu "bolí".

Přesto byl Donauradweg 2007 fajn akce, příští, nebo nějaký následující, rok plánujeme zdolat Greenways Prague-Wien a končit v Bratislavě příp. Břeclavi. Tak uvidíme...



Poznámka: Část fotek fotil Vojta na kinofilmovou zrcadlovku, následně profesionálně naskenováno. Část fotek jsem fotil já, a to kompaktem HP 618. Část fotek  fotila neznámá paní z Hořovic...
 

(c) Sepsal Petr Novák, za odborné kritiky, rad a nápadů Vojty Matějky, červenec 2007, poupraveno březen 2008
p.novak1@seznam.cz
 
  Valid HTML 4.01 Transitional