Vítejte na stránkách Cancák aneb Fotoblog Petra Nováka!

Velká Fatra 2007

aneb

BigFatranské fotodobrodružství



Velkofatranský PROLOG

S Majklem razíme heslo, že plánování výletu se nesmí podcenit! A o hlavní prázdninové akci to platí dvojnásob. Plány jsme proto začali spékat již rok předem, v Jeseníkách. Poslední jesenické dny tak stupňujeme naše natěšení na pěší puťák napřesrok. Začínáme se sami sebe ptát, co vlastně tady děláme, právě zdolaný Praděd pouhých 1500 m.n.m. je pro nás skoro ostuda. Zdolání Pradědu a Dlouhých Strání nás, podle našeho názoru, „opravňuje“ k pocitu vysokohorských ošlehaných cestovatelů, které jen tak něco nezastaví…;-)

Doposud jsme byli všude kolmo. Teprve Jeseníky nám dokonale vysvětlily pravý význam slova jet puťák kolmo, občas i spát kolmo. Rozhodli jsme se, že zátěž, kterou neustále přenášíme přes popadané stromy, příště odlehčíme. Odlehčíme o jízdní kolo, které akorát přenášíme přes popadané stromy a navíc způsobuje, že bagáž je pro nošení naprosto neforemná.

Právě v Jeseníkách vzniká první vážná rozepře – hádáme se, jestli voda z kanystru od destilované vody smrdí, nebo nesmrdí. To způsobuje, že míjíme na kopci odbočující značku. To, že jedeme cca 600 výškových metrů dolů a zcela opačným směrem nám pochopitelně nepřipadá nikterak zvláštní…


Pěší puťák – přechod Velké Fatry – zážitky z cesty a fatranské fotky

Pondělí - Sobota, Banská Bystrica (Staré Hory) - Ružomberok, červenec 2007

 

Den nultý – "Plánování"

V květnu, tentokráte už v roce konání akce, plánujeme konkrétněji. Z hloubi dědova šuplíku vytahuji stovku mapu. Plánování podle stovky či dvoustovky je naším obligátním zvykem, rekordmanem je však tisícovka při plánování Dunaje (1 cm na mapě dpovídá 10 km v reálu). Díky tomu si délka našich naplánovaných tras nezadá s těmi pro motorová vozidla. Od května máme přesně vymyšleno, v kolik dorazíme do Banské Bystrice, kolik ujdeme první den, kde budeme druhý den, a které všechny potraviny nám dojdou třetí den. Z činností typu nákup mapy, lupenů na bus apod. se Majkl takticky vykrucuje svým odletem do Irska, vše zůstává namně. (Majkle, doufám, že si to budeš do příštího roku pamatovat, čímž rozhodně nechci nic naznačovat…;-))) !? )
 
Tak na tohle se těšíme - červená značka, hlavní hřeben
Tak na tohle se těšíme - červená značka, hlavní hřeben
(Cesta hrdinov SNP, procházející celým Slovenskem)
Červená mezi Križnou a Salaší pod Križnou
Červená mezi Križnou a Salaší pod Križnou
Pohled na Fatru z Križny
Pohled na Fatru z Križny

Den první – "Večerní odjezd"

Nastává kýžený den, jeden z nejvýznamnějších v roce. Vyrážíme. Srážíme se v metru pouze o slabou čtvrthodinku později oproti plánu, což oba považujeme za obrovský úspěch, který nás motivuje k myšlence, že tento výlet bude určitě nebývale povedený. Po loňských zkušenostech noční cesty na Slovensko nutím Majkla k zopakování bojových umění. Disciplína v celém našem dvoučlenném týmu je zatím výborná, Majkl ihned realizuje mou myšlenku. Bohužel se stává téměř osudnou pro revizora na Florenci, který přerušil právě doladěný kop s výskokem. Po rychlé administraci s Majklovou občankou a papírem s razítkem Dopravního podniku Praha krosíme autobusový plac Ústředního autobusového nádraží a hledáme spoluobčany provozující nejrůznější šarvátky a konzumaci krabicových vín. Bohužel! Začínáme propadat panice, že náš bus ujel, nebo vůbec nejede, prostě že jsme něco nezvládli… Ale vše je jinak! Po chvíli nasedáme do poloprázdného zánovního SORu (pro odborníky: má to výkon jen o osm kilowatt nižší než Karosy, ale je to podle mě neskutečně líné vozidlo.) Žádné hlasité vyřizování účtů, dokonce ani ruka nemusí celou noc třímat foťák a peněženku. Hovíme si každý na své vlastní dvojce...

Nepočítám-li zpoždění cca 2-3 minuty plus/mínus půl hodinky, v Banské Bystrici jsme naprosto přesně. Přesně podle dokonale připraveného plánu. Briskně se rozhodujeme, že nepůjdeme pěšky, ale svezeme se busem (značně nás překvapuje, že autobus zdolává tento úsek přes ? hodiny, zatímco pěšky dle plánu jsme to plánovali na pouhé 2 hoďky volné chůze s přestávkami na umytí a převléknutí, svačinku a pořízení několika fotek. Asi nemusím zdůrazňovat, že příjezd-plac, odjezd-plac a informace s jízdními řády jsou v Banské Bystrici rozmístěny tak, abychom si autobusák patřičně užili a s našimi rozhodovacími schopnostmi si po nachozených kilometrech následně v kýženém autobusu pořádně odpočinuli.
 

Antimedvěďák... :-DDDDD
Antimedvěďák... :-DDDDD

Intermezzo - "Anti medvěďák"

Přijíždíme do vesnice Staré Hory, odkud vyrážíme vstříc velkofatranské přírodě. Jdeme Fatru od jihu k severu, zatímco většinou „se chodí“ od severu k jihu. Když už jsme porušili několik měsíců dopředu perfektně promyšlený plán na autobusáku v Banské Bystrici, nyní musíme přesně podle plánu.

V biologických kruzích je Fatra proslulá bohatou četností vzácné fauny, např. brtníka. V turistických kruzích je Fatra známá jako místo, kde co chvíli zuřej medvědi. Jelikož od známého vím, že situace s medvědy je v některých slovenských lokalitách opravdu divoká, dáváme na zcela zaručené rady a vytahujeme zvonek proti medvědům do nepřehledných oblastí a píšťalku. Současně však Majkl připravuje tzv. Anti-Medvěďák. Jedná se o speciální víceúčelové zařízení, námi vynalezené. Při vývinu prvního prototypu jsme zužitkovali znalosti z matematiky, fyziky, chemie a biologie obou fakult (ČVUT - FEL a Majklova Univerzita obrany – Geografie a meteorologie). Z rovnice ideálního plynu, fyziky krystalu a závislosti výšky plamene na hořlavosti látky vymýšlíme kombinaci zapíku a deodorantu (za tímto účelem zvolen s velkým obsahem alkoholu, což zvyšuje spektrum jeho použití, např. při dehydrataci organismu).

Postup při útoku medvěda je zcela jednoduchý. Klasický postup, označme ho b), radí vytáhnout z kapsy zvoneček, nebo písknout na píšťalku. Náš patent, nechť je nazýván postup a), s anti-medvěďákem, metodu b) doplňuje i na případ zásahu proti naštvané medvědici. Hlavní nevýhodou metody b) je fakt, že v 99,5 % případů selhává. Naše metoda a) má naopak 100 % účinnost (Pro případné matfyzáky uvádím postup výpočtu: účinnost = (1 – normovaný počet případů kdy metoda selhala) * 100 %)

Praktické použití: Majkl je odhodlán v chvíli nejtěžší sejmout batoh ze zad, otevřít vrchlík (tomu případně předchází sundání pláštěnkového přehozu v případě deště), povolit šňůru od hlavní kapsy. Vyložit většinu zavazadel, vyndat anti-medvěďák. Poté vrátit věci do hlavní kapsy saku, zavřít vrchlík, aby se mohlo k horní kapse. Tu otevřít (vzhledem k tomu, že již během předvádění krosny v obchodu Majklovi upadlo tahátko zipu, je nutno počítat s delším zpožděním). Teď už stačí pouze najít zapalovač, doplnit plyn a nastavit vhodnou velikost plamene. V případě, že zapalovací kamínek není vlhký, je možné zapálit antimedvěďák. V opačném případě tomu předchází vysušení kamínku. Mým úkolem je pořídit fotodokumentaci zásahu.

Jak je na první pohled vidět, situaci s medvědy jsme rozhodně nepodcenili a jsme připraveni k brisknímu zásahu!
 
 

Michal 'Majkl' 'Mach' 'Šurda' Šuráň :-)
Michal "Majkl" "Mach" "Šurda" Šuráň :-)
Že by Kyril?
Že by Kyril?
No comment...

Konec intermezza, nastává trochu drsná, ale krásná realita

Ze Starých Hor (472) nabíráme každým krokem výšku po modré značce. Co chvíli zastavujeme za účelem focení. Snažím se vyvrátit přísloví „hlavou zeď neprorazíš“. Aspoň množství fotek, které jsem tam pořídil tomu nasvědčuje. Musím ale uznat, že naši předci to měli moc dobře ověřené, když toto přísloví vymýšleli. Ani jedna fotka není pořádná…
Postupujeme úžasnými loukami rychle výš a výš. Jsme naprosto fascinováni zdejší skladbou rostlin. Nic podobného jsme nezaznamenali ani v parčíku u pražského hlavního nádraží, ba ani ve Stromovce. Přestože uznáváme slabiny v botanice, trváme na tom, že Velká Fatra obsahuje v některých partiích zajímavé a vzácné rostlinky. Obědváme na Majerově skále (1283), dostáváme tvrdou lekci poledním sluníčkem. Okolo této vápenco-dolomitové skály se prý často vyskytuje méďa, my ho však nezahlédli. Pokračujeme stále po modré, na Križnu (1574) s nápadným vojenským objektem. Po červené sestupujeme ke Kráľově studni a doplňujeme zásoby pramenitou vodou. Zasloužený odpočinek a večeři si dopřáváme u salaše Knajpa pod Križnou. Hrozí déšť, proto dáváme před knajpou přednost vlastnímu stanu nedaleko. Dobrou noc.
 
Pohled z Mayerovy skály na Staré Hory
Pohled z Mayerovy skály na Staré Hory
Torzo lanovky
Torzo lanovky
Romantika travnatých hřebenů Velké Fatry
Romantika travnatých hřebenů Velké Fatry
Skála u Královy studánky (vpravo)
Skála u Královy studánky (vpravo)
Moje maličkost na cestě z Križny ke Kralově studánce
Moje maličkost na cestě z Križny ke Kralově studánce
Kraľova studňa
Kraľova studňa

Druhý den – "Opláchnutí potu deštíkem"

Začátek puťáku, ještě stále máme nejrůznější ideje. Ráno vstáváme v sedm. Koukáme ven, déšť a hnusně. Ideje opadají. Spíme dál. Vstáváme v deset a balíme mokrý stan. Od Kráľovy studni sestupujeme po žluté do údolí. Majkl, zdá se, opakuje dovednosti získané na letních vojenských soustředěních a vrhá se střemhlav po břiše dolů. Já neopakuji žádné soustředění, prostě padám dolů a dolů. Myjeme se v potoce, pereme obědváme. Spíme nedaleko vesnice, skoro úplně pod Fatrou.
 
 
Asi nejlepší viditelnost, která ten den byla...
Asi nejlepší viditelnost, která ten den byla...
Majkl - polední hygiena
Majkl - polední hygiena

Třetí den – "Zkouška přežití"


Hnusně jako včera. Námaha? Dáváme si repeté výstupu na hřeben - tentokrát po žluté k hájence Drobkov, odtud téměř po místy kolmo vedené zelené. Dosahujeme nejvyššího vrcholu Velké Fatry - Ostredok (1592 m n. m.). Hlavní cíl mise splněn! Postupujeme po největší cestě, která z vrcholu vede. Více a více očekáváme Chatu pod Borišovom, náš plánovaný azyl na třetí noc. Pouhá třičtvrtěhodinka ve vichřici nám stačila k tomu, abychom si uvědomili, že jdeme přesně opačným směrem, než bychom potřebovali. Další čtvrthoďku se rozhodujeme, jestli se otočit a jít zpět. Rozhodujeme se, že ano... Já to beru optimisticky (aspoň jsme si prošli úsek Ostredok - Križna), Majkl silně pesimisticky (svou jedničku z kartografie by v tu chvíli asi neobhájil...;-) )

Teď vážně: Na nejvyšší hoře VF prožíváme opravdové peklo, které bych v červenci opravdu nečekal. Cestu nám narušila větrná smršť a cca dvacetiminutový velmi silný déšť. Nejhorší část deště trávíme shouleni na zemi, já kompletně zabalen v ponchu, Majkl, nemaje poncho, houlil se pod igelitovou pláštěnkou a snil o tom, jaké by to bylo, kdyby své poncho nenechal doma. Ve chvíli, kdy se déšť stává únosným, dáváme se do pohybu. Ze skupiny, kterou míjíme, odlétávají cáry pláštěnek, foťák nepřipadá v úvahu vyndávat. Poryvy větru nás odhazují občas i 2 metry od pěšiny. Majkl, odmala milovník meteorologie, má s sebou přenosnou meteostanici, která nám sděluje teplotu 2,5°C. Je sice pravda, že díky intenzivnímu větru mohl být údaj o teplotě zkreslen, ale díky (pro měření venkovní teploty) příznivé teplotě rosného bodu, byl víceméně správný. Až později se dozvídáme, že bylo HS doporučeno nevycházet do vyšších poloh z důvodu silného nárazového větru a mlze.

Po slabé hoďce a půl dosahujeme opět nejvyššího vrcholu. Vydáváme se tentokrát už lepším směrem, ano, po chvíli jsme dokonce kryti několik metrů pod hřebenem nejhoršímu náporu větru a deště. Po sestupu ze Suchého vrchu (1549) na nás čeká ochotný slovenský turista. Je mu jasné, že bychom bez povšimnutí minuli místo odpočinku... Vede nás k Salaši pod Suchým vrchom, kde vaříme polévku a marně se snažíme zahřát. V rozčílení, že místo toho, abychom použili hlavu, trmácíme se víc než hodinu úplně jinam, zapomínáme, že nebýt toho excesu, salaš bychom nenašli. Nachází se sice pouhých několik desítek metrů od hlavní cesty, jelikož jsme zahaleni neprostupnou mlhou, rozhodně bychom ji nenašli. Tímto na Vás skrytě apeluji, aby pokud se do Fatry chystáte, důkladně si najděte kde která salaš stojí, jak se dozvídáme od místních, počasí s viditelností metr je prý zcela normální. Bača nám doporučuje přespat v nedaleké nocležně Mandolína, což také činíme. Po chvíli je nám konečně teplo a dopřáváme si k véče luxusní dva chody.
 

Salaš Mandolína
Salaš Mandolína

Čtvrtý den - "Lenošíme"

Majkl ani já nejsme žádná ranní ptáčata. Navíc teplo salaše je teplo salaše, co Vám budu vysvětlovat. Vydáváme se na další putování cca v 11:30, náš rekord výletu (v Novohradkách se nám podařil ještě „lepší“ čas). Od Mandolíny jdeme cca 400 metrů po žluté na rozcestí Koniarky a odtud po červené Velkofatranské magistrále na Chyžky (Kyžky, 1340) a dále na Ploskou (1532 m n. m.). Zde se fatranský hřeben dělí. My opouštíme červenou Velkofatranskou magistrálu a jdeme na Sedlo Ploskej, odtud stále po zelené až do Ružomberoku. Cca 500 metrů od Sedla Ploskej směrem na Rakytov se nachází hned vedle cesty studánka s pitnou vodou. Zdoláváme Rakytov (1567 m n. m.), který nás ohromuje tím, že má většinu svahů holou, avšak vršek je porostlý lesem. Nestala se někde chyba?
 
 
Zatoulaná ovečka (těch bylo ve Fatře opravdu hodně)
Zatoulaná ovečka (těch bylo ve Fatře opravdu hodně)
Rakytov aneb 'Rakyťák'
Rakytov - aneb "Rakyťák"

 

Pátý den – "Poslední slovenská štreka"

Ze Smrekovice razíme směrem Ružomberok. Svačinu i oběd nám poskytuje všudypřítomné megaborůvčí. Přímo u zelené značky míjíme asi dvě studánky, přesnou polohu už si nevybavuji. Procházíme vesničkou Vlkolínec. Díky původní architektuře zapsaná na seznam kulturního dědictví UNESCO. O vesnici je výrazná zmínka snad v každém turistickém průvodci, což je patrné i z davů lidí, mezi kterými se prodíráme. My však jsme touto vesnicí naprosto zklamáni, čekali jsme více… 

V Ružomberoku doplňujeme zásoby. Jdeme na oběd. Slovensko nás opět utvrzuje o pověsti země divů. Do bistra nás zve cca 30 letý mladík. Od obsluhy se dovídáme, že zde nepracuje, nicméně pití nám servíroval. Objednává nám, i přes můj důrazný odpor, taxík, který nás má dovézt na místní hodinek repliky rolex autobusák. Vzpouzíme se, že do žádného taxíku nenasedneme, ale jsme donuceni. Jedeme černou Fabií se zatmavenými skly spolu s taxikářem a oním týpkem. Na předních dveřích se bimbá zavěšený kvér. Třímajíc skládací nůž v pravačce vystupujeme u autobusového nádraží. Zadarmo nás ten neznámý člověk, proti naší vůli, odvezl na nádraží. Jsme úplně spařeni. Opravdu měli zvláštní úmysly, nebo jsme tak zdeformováni pražským životem… ???

Než přijede autobus, navštěvujeme hrad Likava.
 
 
Krajina mezi Smrekovicí a Ružomberokem
Krajina mezi Smrekovicí a Ružomberokem
Vlkolínec - díky původnímu rázu v UNESCO
Vlkolínec - díky původnímu rázu v UNESCO
Hrad Likava u Ružomberoku
Hrad Likava u Ružomberoku
(Právě v rekonstrukci)

 

Šestý den - Praha

Přijíždíme do Prahy. Na Chodově vyrovnáváme účty v SKK. A pokud čtete tento cestopis od začátku, po roce jsme znovu otevřeli náš spor. Majkl šel s kanystrem od destilky, já měl 2 petflašky. Opět se mi nepodařilo Majkla přesvědčit, že ta voda z kanystru se nedá pít. Tak snad to dokážu v Nízkých Tatrách, nebo Pyrenejích, nebo Rumunsko, nebo Ukrajině, nebo já nevim, co vlastně plánujeme na nula osm… ;-))
 


Poznámka: Foceno digitálem HP 945.
 

(c) Petr Novák, 2007 - 2008
p.novak1@seznam.cz
 
  Valid HTML 4.01 Transitional